Historie rodiny Kettnerů
Historie rodiny Kettnerů z Borku č.3, pošta Dřísy, okres Praha - východ
Nejstaršími historicky doloženými předky rodu Kettnerů byli Bartoloměj Kertner a jeho žena Dorota. Žili v Lysé nad Labem, okres Nymburk. Rok a místo narození obou dvou nejsou známy, protože nejstarší matrika narozených Lysé nad Labem začíná rokem 1656. Nejstarší matrika zemřelých začíná rokem 1672, je v ní jen záznam o úmrtí Doroty v roce 1680.
O jejich životě jsou zápisy ve třech historických dokumentech – v pozemkové / purkrechtní / knize, v berní rule a Knize cechu novoševců města Lysé nad Labem. Podle zápisů by se dalo soudit, že se Bartoloměj mohl narodit kolem roku 1600, tedy v době panování císaře Rudolfa II. Zemřel roku 1663, kdy podle zápisu v gruntovní knize přebírá grunt vdova Dorota. V matrikách jsou záznamy o jejich třech dětech – Michalovi, Jiříkovi a Barboře.
Bartoloměj byl forman a zahradník. Formanství byla před třicetiletou válkou výnosná živnost. V r.1618 za přepravu 20 věder vína na jednom voze z Moravy do Prahy dostal forman 30 kop grošů. Během třicetileté války (1618-1648) se stala přeprava zboží nebezpečnou a méně výnosnou, protože formanské vozy byly přepadány císařskými i stavovskými vojsky. Forman zaměstnával tzv. formanského pacholka, jednoho nebo více podle počtu vozů a koní. Protože měl Bartoloměj (říkalo se Bartoň) 6 koní, je pravděpodobné, že vlastnil 2 – 3 formanské vozy. Označení zahradník neznamená, že by se zabýval úpravou zahrad, ale označuje výměru vlastněné půdy. Měl ze všech držitelů půdy nejmenší výměru.
Panství Lysá nad Labem koupil roku 1548 císař habsburské monarchie Ferdinand I. Habsburský, manžel Anny Jagelonské a první Habsburk na českém trůně. Tím se stává Lysá komorním panstvím habsburských císařů (stejně jako Brandýs nad Labem) a ve městě císaře zastupuje hejtman. Obyvatelé musejí platit daně a chodit na robotu. Jsou povinni sekat dřevo 44 dnů v roce a sklidit všechno obilí, sena i otavy z polí a luk panských dvorů v Lysé a v Byšičkách. (Registra urburní z r.1553) Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 dochází ke katolické reformaci a nekatolická šlechta musí přestoupit na katolickou víru nebo opustit zemi. To se netýká poddaných, ti jsou nuceni ke katolické víře. V roce 1625 dochází v Lysé k bouřím poddaných a k trestům. V následujícím roce k potlačení rebelie a přinucení k poslušnosti poddaných pochoduje k Lysé vojsko. Nekatolické obyvatelstvo zapaluje své domy a odchází do Slezska a Saska. Vypálené domy jsou prodávány a osazovány magistrátem, hodnotu mají hlavně pole patřící k domům. Je pravděpodobné, že některé z těchto usedlostí koupil i náš předek Bartoloměj.
V roce 1631 koupil grunt /původní číslo 182, nové číslo 347/ v Lysé – Stržišti, ten zdědil syn Michal. V roce 1636 koupil další grunt /původní číslo 195, nové číslo 332/ za 50 kop českých. Ročně splácel 2 kopy. V roce 1654 patřilo ke gruntu jen 7 korcí polí /2 ha /, ale 6 koní, 2 krávy, 3 jalovice a 6 prasat. Do zámku se platilo 14 krejcarů a 1,5 korce ovsa /140 litrů/, desátek faráři byl 1 věrtel /23,5 litru/ žita. Roku 1663 vedla grunt dcera Barbora, provdaná za Václava Šlechtu. Bartoloměj byl zřejmě vlastníkem ještě třetího gruntu, který byl za třicetileté války zpustlý, roku 1652 znovu osedlý /obydlený/ a podle zápisu v purkrechtní knize roku 1654 zakoupený Jiříkem, synem Bartoloměje. V zápise si Bartoloměj vymiňuje 3 strychy záhonů pole /8,55 arů/ až do své smrti jako vejminek, a jestliže by se jeho manželka Dorota po jeho smrti znovu provdala, měl by syn Jiřík znovu právo k jejich užívání. Z toho vyplývá, že grunt vlastnil Bartoloměj a synu Jiříkovi ho prodal – podle zápisu v gruntovní knize za 350 míšeňských s každoročními splátkami po 10. Na vejminku si s ženou Dorotou pobyl 9 let.
Podle záznamů v berní rule z roku 1654 jsou Bartoloměj a jeho dva synové jediní Ketnerové v Lysé nad Labem. Protože zde žili na původně spálených gruntech, které Bartoloměj koupil, a jeho předci ani sourozenci zde zřejmě nežili, je pravděpodobné, že se Bartoloměj do Lysé přistěhoval. V úvahu přichází ves Semice, Chotětov, Kochánky nebo město Čelákovice. Všechny vsi patřily v 16. stol a v 1.polovině 17. stol. stejně jako Lysá habsburským císařům a žili v nich Ketnerové, tehdy psaní Kertnerové. Nejpravděpodobnější je ves Kochánky, tenkrát jedna z největších obcí na panství. V r.1624 tam koupil grunt Petr Kertner. Přišel z Šestiměstí ( Horní Lužice, dnes německá města Budyšín, Kamenec, Žitava, Zhořelec, Lobava a polské měeto Lubáň, do r.1635 součást České koruny ) a poddal se. To znamená, že koupí poddanského gruntu na císařském panství se stal poddaným. Hospodařil zde 20 let, po něm grunt přebírá zeť Jan Kolář, který se přiženil k Petrově dceři Anně. Petrova manželka, vdova Dorota, se znovu vdala za Jiřího Mazáka. A teď nejzajímavější zápis z gruntovní knihy č.125 velkostatku Brandýs nad Labem. Petr měl dva syny, Matěje a Bartoně ( v matrikách psáno Matyáš a Bartoloměj ). A jsme s největší pravděpodobností u našeho přímého předka, který se zřejmě z Kochánek odstěhoval a v r.1631 koupil grunt v Lysé. V zápisech ve všech gruntovních knihách celého panství se toto jméno objevilo jako jediné. Časově odpovídá i jeho odchod z Kochánek, kde na otcovském gruntě zůstává sestra Anna. Zde v 16.stol hospodařili sedláci na 33 gruntech a ve 4 chalupách. Pro srovnání v Zápech bylo 42 gruntů nebo chalup, v Mečeříži 31 gruntů nebo chalup, v nejmenší vsi Čečelicích byly pouze 4 grunty. Ve Křenku hospodařili sedláci na 12 gruntech nebo chalupách, stejně tak v Zárybech, ve Lhotě na 9 gruntech nebo chalupách, v Konětopech na 7.
V roce 1659 žádají Bartoloměj, synové Michal a Jiřík o přijetí do cechu novoševců v Lysé nad Labem, přestože žádný z nich ševcem nebyl, protože oba bratři hospodařili s velkou výměrou půdy a stejným počtem dobytka jako ostatní sedláci a v berní rule z r. 1654 jsou v Lysé uvedeni 3 jiní ševci. Žádali, „abychom je v společnost bratrskou k cechu našemu připustíc za spoludruhy a bratry přijali, že by k tomu veliku náchylnost jměli..“ Důvodem byla finanční pomoc v případě neúrody /tzv. suché dni/, pomoc vdovám a sirotkům, ale hlavně pomoc při vystrojení pohřbu a účast v pohřebním průvodu - „..kdyby pán Bůh z domu jejich kohokoli prostředkem této časné smrti z tohoto světa povolati ráčil, aby podle způsobu křesťanského těla jejich k pohřbům doprovoditi nápomocni byli..“ Dva cechmistři a čtyři mistři rozhodli o jejich přijetí za spolubratry. Byli povinni zaplatit 8 kop a 45 grošů a odvést po 2 librách vosku /90 dkg/- „ k přikrývání těl mrtvých na příkrov k průvodům ..“ Vystrojení pohřbu bylo velmi nákladné. Kromě sukna na smuteční šaty pro rodinu i čeleď bylo třeba pořídit sukno na máry a na vystrojení kostela. Velkou položku představovaly voskové svíce, které byly rozdávány všem účastníkům pohřbu a byly velmi drahé. V roce 1609 činily veškeré náklady na pohřeb kožešníka Hanyzla v Praze 25 kop grošů, z toho jen za svíce 17 kop. Pohřeb radních konšelů v Prate stál na začátku 17.stol. od 60 do 100 kop grošů. Za to by Bartoloměj pořídil v Lysé dva grunty, sice vypálené, ale s velkou výměrou půdy. Pohřeb byl i velmi prestižní záležitostí. U členů řemeslnického cechu šli v pohřebním průvodu četní zástupci cechu včetně mistrů i s cechovní korouhví. Z těchto důvodů se Bartoloměj i se syny stali členy ševcovského cechu, přestože se ševcovským řemeslem nezabývali.
Dalším přímým předkem je syn Bartoloměje Jiřík. Datum narození není známo, musel se narodit před rokem 1656, což je rok prvních zápisů v první matrice narozených. Zemřel 11.9.1680. Protože v roce 1654 koupil grunt, který byl za třicetileté války zpustlý a v roce 1652 znovu osedlý /obydlený/, mohl se narodit kolem roku 1620 až 1630. V Lysé patřil mezi 7 největších hospodářů, měl 80 strychů /22,8 ha/ polí, choval 2 potahy, 2 krávy, 3 jalovice, 6 prasat.
V Lysé bylo v té době /r.1654 – berní rula/ 29 sedláků, kteří měli výměru půdy od 30 strychů, dále 58 chalupníků a 1 zahradník krejčí. Někteří chalupníci se zabývali i řemeslem. V Lysé bylo 6 krejčích, 3 ševci, 3 řezníci, 2 tesaři, dále po jednom kovář, kramář, sedlář, zámečník, tkadlec, bednář a forman - otec Bartoloměj. Kromě obydlených usedlostí zůstalo ve městě ještě 6 let po skončení třicetileté války z jejích bojů 8 rozbořených a pustých statků a 22 chalup. Nejednalo se pouze o rozbořené domy, ale také o pustá pole k nim patřící. Některá z nich skoupila vrchnost ke svému dvoru. V té době patřilo Lyské panství od roku 1647 Janu Šporkovi, který jako statečný voják byl povyšován během bojů ve třicetileté válce od bubeníka až na velitele jízdy a generála. Bojoval v habsburském vojsku proti nekatolickým armádám. V roce 1664 za úspěchy ve válkách s Turky získal šlechtický titul. Habsburským císařem Leopoldem I. byl povýšen do stavu dědičných říšských hrabat. Lyské a kostomlatské panství získal Jan Špork jako dar od habsburského císaře Ferdinanda III. Později přikoupil další panství a vesnice. Lyské panství bylo po třicetileté válce velmi zpustošené, ale Jan Špork díky válečné kořisti a promyšlenému hospodaření dokázal svůj majetek zvelebit. Osazoval zpustlé grunty svými vojáky propuštěnými z armády a poddanými z konojedského panství, vymáhal robotu i na doposud svobodných měšťanech – což se týkalo i našich předků. Zasloužil se o postavení místního chudobince, obnovení shořelého kostela sv. Jana Křtitele, obecního domu se šatlavou i školy. Přestavěl lyský zámek, který měl po přestavbě 16 sálů a pokojů, 12 komor, 6 kvelbů, kuchyni a konírny. Zemřel v Heřmanově Městci v roce 1679 ve věku 82 let a zanechal jen na hotovosti tři miliony tolarů. Lyské panství zdědil jeho syn František Antonín Špork.
V roce 1666 zničil město požár. Ve stejném roce po shoření chrámu Páně svatého Jana Křtitele byla založena Pamětnice a právní kniha města Lysé Nové. Jsou v ní záznamy o rychtářích, purkmistrech a konšelech až do roku 1751. Z ní můžeme čerpat informace o veřejné činnosti našich předků. V roce 1667 byla obnovena rada města „od urozeného Pana Jana France, nařízeného regenta Jeho hraběcí excelence Jana Šporka.“ Jiřík Kertner /v té době psáno Gertner/ byl jedním z 12 konšelů od roku 1667 do roku 1673. Byla mu přidělena úřední povinnost opatrovníka sirotků. Byl to zastánce práv nejen úplných sirotků, ale i dětí, kterým zemřel jen jeden z rodičů. Již několik měsíců po pohřbu partnera ovdovělý otec nebo matka uzavírali další sňatek, protože to vyžadovala péče o statek a děti. Ty měly právo na dědický podíl z majetku po zemřelém rodiči a toho se v dospělosti v případě potřeby domáhaly s pomocí ochránce práv sirotků. Tento úředník vedl sirotčí knihy, kam byly zapisovány dědické nároky sirotků.
Manželkou Jiříka byla Kateřina. V matrikách o ní není žádný záznam. Měli spolu 5 historicky doložených dětí, 2 dcery a 3 syny. Nejstarší Dorota, narozená v r.1657, se ve 21 letech stala ženou Jiříka Jindry, o dva roky mladší Ludmila se vdala také ve 21 letech v r.1680 za Václava Bendla. Rod Jindrů a Bendlů byl později v Lysé velmi rozšířený. Syn Kašpar, narozený v lednu 1664, byl v 15 letech přijat do učení k cechmistru cechu ševcovského Matěji Koleškovi. Při přijímání složil otec Jiřík „do pokladnice matky naší /cechu/ osm bílých grošů, zůstává dlužen dvě libry vosku a peněz jednu kopu míšenskou za setrvání v temž učení“, jak je psáno v knize cechu novoševců města Nové Lysé. Další syn Jan se narodil dva roky po Kašparovi, v r.1666.
Nejmladší syn Václav, náš přímý předek, se narodil sedm let po Janovi 7.1.1673. Zemřel 8.7.1751 v 78 letech, úmrtí manželky Evy není v matrice zemřelých zapsáno.
V 7 letech mu zemřel otec, o další svatbě jeho matky není v matrikách záznam. Po smrti otce na gruntu hospodaří sestra Ludmila s manželem Václavem Bendlem. Dva měsíce po pohřbu otce se v roce 1680 vdala a manžel její rodný grunt koupil. Kromě malého Václava a matky žil na gruntu také bratr Kašpar, 16letý ševcovský učeň, a možná 14letý Jan, o kterém však není nic známo. Po patnácti letech 22letý Václav v r. 1695 koupil rodný grunt od švagra Václava Bendla za 600 kop míšenských. V té době byl už ženatý a měl dvouletou dceru Dorotu. Tehdy se všechny koupě uskutečňovaly na splátky, zapsané v pozemkových knihách. Kupní cena gruntu se rozdělila mezi všechny dědice a kupující postupnými splátkami musel vyplatit všechny sourozence. Poslední splátku složil sestře Dorotě Jindrové po 23 letech v r.1718.
Patřil k největším sedlákům v Lysé, v r.1713 vlastnil 80 strychů pole /22,8 ha/, 2 koně, 4 krávy, 2 jalovice a 2 prasata. Městským úředníkem byl 37 let, nejprve jako opatrovník sirotků, od r.1710 konšelem a kontribučním vejběrčím / výběrčí daní /. V letech 1718, 1727, 1728 jsou o něm záznamy v Knize kšaftů města Lysé jako o purkmistrovi. V té době byl majitelem panství Lysá nad Labem, Konojedy a Choustníkovo Hradiště se zámkem a špitálem v Kuksu František Antonín Špork. Když přijížděl do Lysé ze svého paláce v Praze nebo ze zámků z jiných panství, vítal ho purkmistr s konšely. Vítal ho tedy i náš přímý předek, purkmistr Václav Ketner.
S manželkou Evou měl šest historicky doložených dětí. Nejstarší Dorotu měl ve 20 letech. Následovalo pět synů. Nejstarší Václav, narozený r.1695, se stal mistrem cechu ševcovského a naším přímým předkem. O Matějovi a Janovi je známo jen datum narození. Je možné, že zemřeli, přestože v matrice zemřelých není o tom záznam, nebo že odešli do služby a zemřeli v jiné farnosti nebo byli odvedeni na vojnu. Syn Petr, narozený r.1713, byl rychtářem v Lysé a jeho manželkami byly Alžběta /rodné jméno není známo/, později Ludmila Kopejtková. Nejmladší syn Jiří se narodil r.1715 a žil na rodném gruntě, který koupil od otce. S manželkou Máří Magdalenou měl syna Jana, později řezníka, a syna Václava, později punčocháře.
V roce 1746 Václav popustil svůj grunt / původní číslo 235, staré číslo 239, nové číslo 266 / synu Jiříkovi za sumu 2300 (měna neznámá). Vymínil si vejminek 7 setí, 8 strychů žita (1 strych = 93 litrů), tzn. 747 litrů žita, 2 strychy pšenice, 1 strych ječmene a 0,5 strychu hrachu.
Napsal poslední vůli, která je zapsána v Knize kšaftů v archivu města Lysé n.L. Odpouští v ní synu Jiříkovi sumu 300 z celkové sumy za popuštění gruntu a interes /úroky/ „ nebo ja sem byl sedum a třicet let v ouřadu a ja sem jak živ neviděl aby se měl z gruntovních peněz interes /úroky/ platit, aniž já toho nezačnu...“. Za to ale přikazuje, aby dal hospodář sloužit deset mší svatých za něho, za nebožku manželku, nebožtíka otce a nebožku matku a na každou mši svatou koupil pár svíc po 5 groších. Po jeho smrti má dát syn z vejminku, který mu náležel, při první a poslední mši svatý napéct chleba z půl strychu mouky /46 litrů/ pro chudé lidi a do špitálu „ a dalej aby na Petra (bratr) s nijakyma par zahonkama pamatoval nebo má to svý pole daleko. To poroučím dokonce ať při tom vostane, kdyby ale tomu svoliti nechtiel ať je zbaven tý ostatní pretensi /peněz/ co po mý smrti vostane po tiech sedmy stech co ja neutrat.“
Syn Václav, mistr ševcovský, je naším dalším přímým předkem. Narodil se 23.9.1695. Zemřel 9.11.1757 v 62 letech v Lysé č.244.
Měl o dva roky starší sestru Dorotu a čtyři mladší bratry. V 15 letech byl dán do učení k mistru ševcovskému Václavu Volfovi, za tři roky je vyučen. Po pěti letech se stává mistrem cechu ševcovského. V Knize cechu novoševců města Nový Lysý se píše: „ Leta 1718 předstoupil jest před nás poctivý muž Václav Gertner s přáteli svými snažně nás o to žádajíc abychom jeho za mistra přijali a tak činíme a za mistra přijímáme na takovej způsob aby hleděl složiti do matky pokladnice 8 kop míšeňských, 2 libry vosku a 8 bílých grošů.“ Václav vše splácel 16 let v každoročních splátkách do roku 1734. Ševci byli tehdy váženými měšťany, šili boty vysoké i nízké s jednou nebo dvěma podešvemi. Boty neopravovali, to dělali tzv. vetešníci, kteří boty přešívali, spravovali nebo doplňovali novou kůží. Byli to většinou jen obyvatelé měst bez měšťanského práva, byli chudší než ševci.
Za dva roky od přijetí za mistra, ve 25 letech, se oženil se s Máří Magdalenou, dcerou Matěje Podzimka. Kromě několika dcer měli tři syny. Nejstaršího Františka měl Václav ve 30 letech, ten však po 1,5 roce zemřel. Rok po úmrtí bratra se narodil Václav, o dva roky později Jan, náš další přímý předek. Oba dva syny otec Václav, mistr ševcovský, vyučil ševcovskému řemeslu. Rodina žila v č.244, /nové číslo 251/ „Na Františku“. Je to doposud název malého náměstíčka, pojmenovaného podle sochy sv. Františka. Domek koupil Václav ve svých 34 letech, v lednu r.1730. Splácel ho až do smrti. V r.1760 doplatil poslední splátku syn Václav, který domek zdědil. K domku patřily 4 strychy pole /cca 1,2 ha/ a byl v něm „vojenský kvartýr“. Vojenská služba byla po celé 18. století doživotní, vojáci žili v létě zpravidla v táborech a v zimě žili ve vesnicích na tzv. zimních kvartýrech.
Manželka Máří Magdalena přežila Václava o 14 let, zemřela 21.8.1771 v čísle 244.
Nejmladší syn Jan, mistr ševcovský, je naším dalším přímým předkem. Narodil se 18.4.1730 v Lysé č.244 /nové číslo 251/. Zemřel v necelých 76 letech 13.2.1806 v Lysé č.244.
V 15 letech šel do učení ke svému otci. „Leta Paně 1745 dne 31.10. předstoupil do plnosti cechu poctivý muž Václav Ketner a uctivě žádal abychom my jeho synáčka za jednoho učedníka přijali a taky na vyučení dali že v něm všechno dobrý...Stalo se za starších cechmistrů Václava Volfa a Baltazara Kopejtky.“ Za tři roky „Leta Paně 1748 předstoupil jest slovutný muž Václav Ketner poctivě žádaje bychom jeho synáčkovi Janovi za vyučenou dali...otec jeho ho pryč z učení propouští vše dobré o něm vyznává že jest se po všechnej čas hodně choval pročež bude hleděti do matky pokladnice složiti 5 kop 10 krejcarů.“
V necelých 21 letech se oženil s Ludmilou, dcerou Kristiána Poborského. Nevěsta byla sice o pět let starší, svobodná, ale byla dcerou cechmistra cechu ševcovského, což zvyšovalo prestiž ženicha Jana. Žili v Lysé č.197. Podle záznamů v matrikách měli spolu dceru Kateřinu a tři syny – nejstaršího Jana, pak Václava a nejmladšího Jozefa, našeho přímého předka. V únoru 1779 umřela manželka Ludmila, bylo jí 48 let.
V roce 1786 zemřeli v č.244 strýc Václav, bratr otce Jana, i jeho manželka Máří Magdalena a téhož roku kupuje jejich dům otec Jan za 201 zlatých. Vrací se tak do svého rodného domu. Bylo mu v tom roce 56 let, žil zde jako vdovec ještě 20 let. O jeho další svatbě záznam v matrice není. Za tři roky po přestěhování svůj původní dům č.197 prodal Janovi Voglovskému. Tři měsíce před svou smrtí dům č.244 prodal za 510 zlatých Josefovi Kettnerovi. Zdali to byl syn, který v té době žil a působil jako švec v Semicích, nebo jiný Josef, není jisté. Známo ale je, že Josef za dva roky v r.1807 dům prodal už za 700 zlatých Františkovi Vodňanskému.
Josef Kettner, mistr ševcovský, se narodil 31.10.1761 v Lysé nad Labem č. 197 /nové číslo 328/. Zemřel v 57 letech 9.2.1819 v Novém Přerově č.31.
V rodině byl nejmladším dítětem, měl o pět let starší sestru Kateřinu, o sedm let staršího bratra Václava a o devět let staršího bratra Jana. O Kateřině a Václavovi nejsou v matrikách oddaných ani zemřelých žádné záznamy, bratr Jan se sice oženil, ale po jeho svatbě nejsou žádné záznamy o narozených dětech. Je možné, že se stejně jako náš předek Josef odstěhovali z Lysé nebo byli odvedeni na vojnu.
Když bylo Josefovi 17 let, umírá mu matka. Po zrušení nevolnictví r.1781, když mu bylo 20 let, odchází hledat uplatnění jako švec do Semic, vesnice patřící komornímu panství se zámkem v Brandýse nad Labem. Od Lysé není daleko, jen na druhém břehu Labe. Rok poté, 25.11.1782, se v Semicích č. 45 žení s Barborou Prášilovou, narozenou ve Staré Boleslavi. Za rok se oženil doma v Lysé č.197 bratr Jan ve svých 31 letech s Kateřinou Obholzerovou.
V Semicích nebyl majitelem domu, často se stěhoval a žil v podnájmu ve čtyřech domech. Nejprve v č.48, kde se mu rodí a po pěti dnech umírá první syn Josef. Stěhuje se do č.22 k sedláku Janu Novákovi. Zde se narodily děti Josef v r.1790, Anna v r.1792 a naš přímý předek Jan v r.1794. V Semicích č.14 se narodili další tři synové – Václav, František a Matěj. Posledním podnájmem bylo č.11, kde se narodila v r.1803 dcera Anna. Poslední dcera Magdalena se narodila 45letému Josefovu už v Novém Přerově č.31, kam se rodina přestěhovala. Kmotry téměř všech dětí byla Anna Bendlová, hospodská v Semicích, a chalupník Václav Kalina ze Semic, později František Rubeš, učitel z Nového Přerova.
V červenci roku 1806 si Josef pronajímá v Novém Přerově pole a stává se familiantem, tzn. dědičným nájemcem půdy. Konečně nebydlí v podnájmech jako podruh, hospodaří ještě 13,5 roku a přitom provozuje své ševcovské řemeslo. Nový Přerov byla vesnice na brandýském panství, nově založená koncem 18.století vedle Starého Přerova. Na začátku 20.století se Starý a Nový Přerov sloučily ve vesnici Přerov nad Labem.
Manželka Barbora, označovaná ve vesnici jako ševcová, přežila Josefa o 7 let, zemřela podle věku uvedeného v matrice zemřelých v 59-60 letech 8.11.1826 v Novém Přerově č.31.
Jan Kettner, baráčník a familiant, se narodil 29.11.1794 v Semicích č.22 a zemřel ve věku nedožitých 73 let 24.9.1867 ve Velence č.4 ( tehdy se říkalo na Velenkách ). Byl čtvrtým dítětem z devíti. Sourozenci Josef, Anna, Matěj a Magdalena zemřeli v dětském věku, bratr Josef v 17 letech. Bratr Václav, rovněž baráčník a familiant, se oženil s mladou vdovou Alžbětou Jarešovou, rozenou Čepičkovou, z Velenky ( z Velenek) č.30. Žili v Novém Přerově č.24, kde se jim narodily čtyři děti. Dvě z nich zemřely v dětském věku. Syn Václav zůstal svobodný, byl kolářským tovaryšem, žil v rodném domě v čísle 24 a zamřel v 35 letech. Rodinu založila dcera Anna, která se provdala za Josefa Duška a žila v Novém Přerově č.19. Tam taky bratr Václav žil na vejminku.
Další Janův bratr František žil v podnájmu jako podruh a živil se jako krejčí. Ve sčítání lidu je v letech 1828 a 1829 uveden jako voják. Od roku 1811 do roku 1845 byli muži z nejchudších vrstev odváděni na 14 let. Museli splňovat výšku 168 – 180 cm a být ve věku 17 – 40 let. František byl tedy odveden na vojnu a ženil se až v roce 1830 ve svých 31 letech s Kateřinou Fuchsalovou. Měli spolu pouze jednu dceru Marii, která zemřela svobodná ve 22 letech. František zemřel čtyři roky po jejím narození v nedožitých 37 letech.
Vojenská služba zasáhla do života také dalšímu z bratrů, našemu přímému předkovi Janovi. V době své svatby sloužil u infanterie (pěchoty) regimentu knížete Rudolfa. Bylo to v květnu roku 1819, Janovi bylo 24 let. Nevěsta Alžběta pocházela ze Starého Přerova č.58, byla dcerou baráčníka Václava Zitty a Anny Foreitové. Na manžela vojáka čekala dost dlouho, protože první dítě se jim narodilo až deset let po svatbě. Byl to náš další přímý předek Josef. Alžbětě bylo téměř 33 let, Janovi téměř 35 let. Další dítě podle záznamů v matrikách už neměli. Žili ve Starém Přerově č.85, Jan je uváděn jako baráčník. Byl majitelem domku, roubené dřevěnky, k níž mohla přiléhat malá zahrádka. Nebyl ovšem majitelem ani nájemcem žádného pole, proto se musil živit jako nájemná síla – nádeník. Většina baráčníků toužila pracovat na vlastním, což se Janovi splnilo. V roce 1841 je už uveden v seznamu majitelů pozemků ve Velence č.4, tehdy se říkalo na Welenkách, kde vystřídal Jana Řezáče. Přišel sem zřejmě nedlouho před rokem 1841, když už mu bylo kolem 55 let, protože v č.4 je zapsán Jan Řezáč, je přeškrtnut a zapsán kupodivu Josef Kettner. Byl to omyl písaře, protože synu Josefovi bylo v té době 11 let a osm let poté je majitelem zapsán otec Jan. Stává se tedy konečně familiantem, což znamená dědičným nájemcem půdy. Ve Velence si koupil dřevěnou roubenku popisné číslo 4, katastrální číslo 6. Kromě obytného stavení, jehož součástí býval i chlév, patřila k číslu 4 i dřevěná stodola, postavená na dvoře. Hospodařil na pozemcích katastrálních čísel 356 (bonita půdy č.3) a č.418 a 566 (bonita půdy č.4). Jedno pronajaté pole přiléhalo ke stavení, bylo majetkem fary a jeho rozloha byla 7 měřic. Další pole byla dále od vesnice. Podle záznamu berního úřadu platil v r.1849 daň z pozemku 1 zlatý 18 a čtvrt krejcarů. Při narození prvního vnuka Jana v roce 1857 je již se svou ženou Alžbětou ve Velence č.4 u syna Josefa na výminku.
Alžběta zemřela na tuberkulózu v 64 letech, o šest let později ji následoval její manžel Jan.
Josef Kettner, baráčník a familiant, se narodil 17.6.1829 ve Starém Přerově č.85. Jeho kmotry byli Josef Holana, mistr řeznický z Nového Přerova, a Kateřina Vojáčková, chalupnice z Nového Přerova. Dětství prožil bez sourozenců ve Starém Přerově a ve Velence, kde si jeho otec pronajal půdu ( a koupil domek) a stal se familiantem.
Byl odveden na vojnu, sloužil u 25. infanterie c.k. pluku Vocher. V té době (od 14.2.1845) trvala vojenská povinnost 8 let. Tři roky byl výcvik a potom mohli být vojáci na trvalé dovolené, pokud nehrozila válka. V září roku 1855 přišlo od pluku do Velenky povolení k svatbě, v říjnu 1855 přišel ohlášní list ženichův od vojenské duchovní správy z italského města Verony, kde Josef v té době s 25. infanterií sloužil. Za měsíc se ve Velence č.4 konala svatba. 27.11.1855 se Josef ženil s Alžbětou Prchlíkovou ze Záryb. Svědky na svatbě byli Jan Bašud, gruntovník z Velenky č.18, a Václav Lambert, familiant z Velenky č.19. Ženichovi bylo 26 let, nevěstě necelých 22 let.
Alžběta byla dcerou Václava Prchlíka, v té době vdovce a výminkáře ze Záryb č.22. Jeho otec byl dříve rychtářem v Zárybech, pocházel ze selské rodiny ze Sluh č.16. Matkou Alžběty byla Alžběta, rozená Vlková z Kostelce nad Labem. Dědeček Martin Vlk byl měšťan v Kostelci, babička byla rozená Moravcová. Sestra Alžběty Rosalie se vdala do Křenku č.34 za Václava Pokorného.
Prvního syna Jana počali pět měsíců po svatbě. Byl snad Josef už propuštěn z vojny, nebo byl jen na dovolené? Jan se narodil 23.1.1857, dva roky po něm se narodil náš další přímý předek Václav. Když bylo Janovi 2,5 roku a Václavovi 6 měsíců, dostala matka Alžběta vysokou horečku a 30.8.1859 zemřela. Bylo jí 30 let. Za tři a půl měsíce umírá i syn Jan na úbytě ( tuberkulóza ). Na výminku jsou v té době u Josefa jeho rodiče, kteří zřejmě pomáhali s péčí o malého Václava. Přesto domácnost potřebuje hospodyni, Václavovi je 1 rok, a tak se 14.2.1860 Josef žení se svobodnou Annou Chvátlinovou z Velenky č.25. Měli spolu jednoho syna Josefa, u kterého byli ve stáří na výminku, a dvě dcery – Boženu, která zemřela v 7 letech na záškrt, a Marii, která zemřela svobodná ve 23 letech na tuberkulózu. Všechny tři děti se narodily ve Velence, ale obě dcery už zemřely v Brandýse nad Labem č.258, kam se rodina přestěhovala mezi lety 1870 (narození Boženy) a 1878 (úmrtí Boženy). Syn z prvního manželství Václav (náš další přímý předek) se s nimi s největší pravděpodobností do Brandýsa nestěhoval, protože podle vyprávění jeho syna šel v 17 letech sloužit do Lhoty a do té doby žil v hájence ve Velence u své kmotry Anny Böhmové, manželky Václava Böhma, hajného ve Velence č.36. V kolika letech ho tam otec s nevlastní matkou přestěhovali, není známo.
V Brandýse bydlela rodina v čísle 258, kde je Josef uváděn jako domkář (majitel domku). V roce 1900 probíhalo sčítání lidu a podle údajů v něm vlastní 71letý Josef s manželkou Annou domek, 1 kozu a 2 prasata – běhouny (ve stáří 4 – 8 měsíců). Oba se živili jako dělníci v polním hospodářství. V domku měli podnájemníky – rodinu Davidových. Ve stejném roce se jim v Novém Strašecí narodil vnuk Alexandr Josef. Byl to první vnuk od syna Josefa, soudního vykonavatele v Novém Strašecí č.61. To byla také poslední adresa, kam se Josef a manželkou Annou stěhovali na výminek. Oba v Novém Strašecí zemřeli a jsou tam zřejmě i pochováni. Josef zemřel 5.4.1905 ve věku 75 let na tuberkulózu, manželka Anna 21.11.1903 ve věku 68 let na sešlost věkem.
Václav Kettner, rolník, se narodil 22.2.1859 ve Velence č.4. Jeho kmotry byli Jan Strnad, familiant z Velenky č.39, a Anna Böhmová, manželka Václava Böhma, hajného z Velenky č.36. Byl druhým a posledním dítětem Josefa a Alžběty Prchlíkové ze Záryb. Když bylo Václavovi 6 měsíců, zemřela mu matka, za čtyři měsíce zemřel starší, téměř tříletý bratr Jan. Jeho otec se znovu žení a přivádí ročnímu Václavovi novou matku. Za rok, 4.1.1861, přichází na svět bartr Josef, za dalších tři a půl roku sestra Marie a za dalších šest let sestra Božena. Podle vyprávění jeho syna žil v rodině své kmotry Anny Böhmové v hájence ve Velence. Asi ve 12 letech odchází sloužit do Lhoty č.7 k sedláku Janu Svobodovi. Tam se seznámil s Marií Jakubovou z Borku č. 19. Svatbu měli 19.5.1885, nevěstě bylo necelých 25 let, ženichovi 26 let. Svědky na svatbě byli Jan Svoboda, rolník ze Lhoty č.7, a Čeněk Mottl, kostelník u sv. Václava ve Staré Boleslavi.
Nevěsta Marie Jakubová byla nemanželským dítětem, narodila se 9.9.1860 Františku Jakubovi, nádeníku ze Lhoty č.4, a Kateřině Štolbové, rozené Nové, ve Lhotě č.28. Otec se k dítěti hlásil a žádal, aby byl zapsán do matriky narozených. Rok po narození se rodiče vzali a Marie byla legitimována. Rodina žila ve Lhotě č.28 spolu s prarodiči Štolbovými. Tam se jim narodil ještě František, Anna a Václav. Další syn Jan se narodil už v Borku č. 19, kde rodiče koupili domek mezi lety 1866 a 1868. Marii bylo v době stěhování 6 – 8 let. Rodina se rozrostla ještě o 2 sestry (Rosalii a Kateřinu) a 2 bratry (Josefa a Antonína). Mariini bratři se stali předky všech rodin Jakubových v Borku. V Borku zůstala po svatbě i její sestra Kateřina, která si vzala Václava Koníčka. Rosalie zemřela ve 3 měsících. Protože byla Marie Jakubová, vdaná Kettnerová, maje prababička, historii jejího rodu popíšu v další kapitole.
Po svatbě žili Václav a Marie na Borku č.19 u Mariiných rodičů spolu se třemi školou povinnými sourozenci. Devět měsíců po svatbě se narodila dcera Anna, která ovšem po 3 měsících zemřela. Rok poté přiša na svět dcera Marie (provdaná Krupičková), po dalších pěti letech náš další přímý předek Václav, poslední Mariino dítě. Když bylo Václavovi 6 let a sestře Marii 11 let, maminka v 38 letech umírá na rakovinu jater. Stalo se 20.8.1898. Už v říjnu téhož roku se tatínek Václav v chrámu Páně sv.Václava ve Staré Boleslavi znovu žení. První ohlášky měli snoubenci již 25. září. Ženichovi bylo 39 let a 7 měsíců, nevěstě bez několika dní 24 let. Svědky na svatbě byli Josef Houštecký, rolník v Borku č.10, a Jan Salač, rolník v Borku č.4.
Nevěstou byla svobodná Josefa Šebková z Borku č.2 (později přečíslováno na č.15). Byla dcerou Václava Šebka, domkáře v Borku č.15, dříve chalupníka v Kojovicích č.24, a Anny, rozené Jelínkové z Horních Beřkovic. Narodila se v Rousovicích č.24, okresní hejtmanství Mělník. Maminka jí zemřela v raném dětském věku, protože ve 4,5 letech se 49letý tatínek znovu žení s 44letou vdovou Alžbětou Klímovou z Borku č.7. Malá Josefa se s tatínkem stěhuje na Borek. V 21 letech porodila nemanželskou dceru Marii, která se však ve 2 letech utopila v obecní tůni. Rok po této nešťastné události se Josefa vdává a stáva se maminkou 11leté Marie, později vdané Krupičkové, a 6letého Vaška, našeho přímého předka.
Manželé žili zpočátku v Borku č.19, u rodičů první Václavovy manželky. Rodí se jim tam i první syn Josef v březnu roku 1900. Když se však schyluje ke svatbě švagra Josefa Jakuba s Annou Svobodovou (v únoru 1901), rodina se stěhuje k rodičům Šebkovým do č.2 (15). Zde se jim rodí v únoru 1902 dcera Anna. Za tři roky v červenci 1905 manželé kupují sousední dům č.3, ve kterém ale zřejmě nebydlí, protože se jim jěště v březnu 1907 v čísle 15 rodí syn František. V č.3 asi žili výměnkáři Šebkovi, Josefini rodiče, protože právě zde 77letý Václav Šebek v červnu 1907 umírá. František byl posledním dítětem, otci bylo 48 let, matce 33 let. Hned v následujícím roce 1908 se vdává nejstarší dcera z prvního manželství, 20letá Marie, za zámečníka Karla Krupičku. Za čtyři roky v roce 1912 umírá desetiletá dcera Anička.
Václav sedlačí, kupuje další pole a vede se mu velmi dobře. Peníze vydělává hlavně na pěstování okurek, které se z vlakového nádraží ze Dřís vozí do celých Čech a do Německa. Jeho vnučka Slávka Kettnerová, vdaná Moravcová, později Hajžmanová, vzpomíná na dědečkovo vyprávění, že v jednom roce vydělal na pěstování okurek 60 000 korun, což byly před 1.sv.válkou velké peníze. Mohl si proto dovolit koupit vedlejší dům č.3, v roce 1914 k němu přistavět novou stodolu, největší v celé vsi, dceři Marii koupit dům ve Staré Boleslavi v Zahradníčkově ulici a synu Josefovi koupit auto na živnost taxikáře v Praze. Rodina se přestěhovala do domu č.3, podle sčítacího archu z února 1921 zde žijí s rodiči svobodní synové Václav a František. Pracuje zde služebná Marie Řízková ze Staré Boleslavi a kočí František Marvan z Kobylis, okres Karlín (dnes Praha).
Ve vedlejším domě č.15, jehož majitelem je také Václav, žije v r.1921 dcera Marie Krupičková s manželem Karlem, který pracuje jako strojník v továrně na hospodářské stroje Františka Melichara v Brandýse nad Lab., a s dětmi. Syn Václav, roz.1919, se narodil zde, starší děti Karel, roz.1912, a Emilie, roz.1909, se narodily ve Staré Boleslavi. Zajímavé je, že podle sčítacího archu r.1921 má celá rodina jako domovskou obec uvedenou Kojovice-Košátky, okres Nové Benátky. V Borku č.15 s nimi také žije pětaosmdesátiletá výměnkářka Alžběta Šepková, Václavova tchýně a Mariina babička.
Do 1.světové války je povolán syn Václav, přežije ji a po sňatku s Marií Hálovou dostává od otce dům č.3. Bratr František dostal dům č.15 a sestra Marie Krupičkoá se s rodinou stěhuje do Staré Boleslavi do domu v Zahradníčkově ulici, který jí koupil otec.
Václav byl také veřejně činný. Od října 1911 do voleb v r.1942 byl stále volen do obecního zastupitelstva nebo rady obce. V čele obecního úřadu stál starosta a 2 členové obecní rady – náměstek starosty a první radní. Všechna usnesení schvalovalo ještě 7 členů obecního zastupitelstva. V červnu 1934 Václav Kettner přijal funkci náměstka starosty. Zastával ji dvě volební období. Ve funkci vystřídal Josefa Salače. Prvním radním byl zvolen Adolf Ožana místo Václava Marečka. Bývalý starosta Václav Houštecký zastával tuto funkci 11 let. Nyní byl vystřídán zvoleným Janem Vaňkem. Ten stál v čele obce dalších 11 let až do května 1945, kdy vznikaly místní národní výbory. Podle nařízení okresního národního výboru nesměl být předsedou místního národního výboru zvolen bývalý starosta. Jan Vaněk tedy složil funkci. Prvním předsedou MNV v Borku se stal Oldřich Dlouhý. Hned v následujícím roce 1946 byl zvolen předsedou MNV Adolf Ožana.
Od syna Václava se dočkal sedmi vnoučat a syn Josef, taxikář v Praze, jezdil na návštěvu se třemi vnoučaty – Janem, který se v dospělosti přiženil do Ludgeřovic u Hlučína nedaleko Ostravy, Jiřinou, později vdanou Bursíkovou, a Evou, později vdanou Svatoňkovou. Podle vyprávění jeho vnučky Slávky Moravcové, později Hajžmanové, se Václav už jako vejminkář celý den zdržoval a jedl u syna Václava v č.3. Manželka Josefa žila v č.15 u ženatého syna Františka. Synové si takovým způsobem rozdělili péči o staré rodiče.
Václav zemřel v 85 letech 24.6.1944 v Borku č.15. Manželka Josefa, mladší o 15 let, ho následovala za 3 dny.
Václav Kettner, rolník, se narodil 7.9.1892 v Borku č.19. Jeho kmotrem byl Vincenc Mottl, kostelník kostela sv.Václava ve Staré Boleslavi. Rané dětství prožil se sestrou Marií. Když mu bylo 6 let a Marii 11 let, maminka Marie, rozená Jakubová, zemřela. Po dvou měsících se tatínek znovu žení s Josefou Šebkovou a v rodině přibývá sestra Anna a bratři Josef a František. Rodina se stěhuje na Borek č.15, k rodičům maminky Josefy. Tatínek hospodaří spolu s tchánem a děti pomáhají při polních pracích. Když bylo Václavovi 15 let, konala se v rodině první svatba. Sestra Marie si brala za muže Karla Krupičku, zámečníka ze Staré Boleslavi.
V roce 1914 začala 1.sv.válka a 22letý Václav šel k odvodu. Rukoval k 8. zemskému pěšímu pluku, měl hodnost vojína. 20.3.1915 byl zajat ruskou armádou v Karpatech. V zajateckém táboře si pobyl 3,5 roku. Měsíc před koncem války v Irbitu v Permské gubernii ( dnes Sverdlovská oblast ) vstoupil do čs. legií. Od 12.10.1918 byl členem 1.střeleckého záložního pluku, měl hodnost vojína. Posledním útvarem v legiích, kde sloužil v hodnosti vojína, byl 10. střelecký pluk. Spolu s ostatními příslušníky čs. legií se probil v boji s bolševiky přes Sibiř po sibiřské magistrále až k oceánu do přístavu Vladivostok. Zde legionáři čekali na lodě, které je dopravily do Evropy. 10.11.1920 končí v legiích a je demobilizován. Bylo mu 28 let. Po návratu domů hospodařil s otcem a hledal si nevěstu. Tou se stala 27letá Marie Hálová ze Křenku č.14. Brali se 25.9.1923. Svědky na svatbě byli švagr Karel Krupička, zámečník z Borku č.15, a Josef Zvoníček, rolník z Borku č.11. Domácnost založili v Borku č.3. Spolumajiteli této usedlosti se manželé stali rok po svatbě 14.8.1924. Podle přiznání k dani z příjmu za rok 1924 Václav zaměstnával 17letého bratra Františka jako kočího a Josefa Hubáčka jako krmiče. Hospodařil na vlastních pozemcích v rozloze 66,5 měr (t.j. 12,7 ha) a na pronajatých pozemcích v rozloze 17 měr (tj. 3,2 ha). Z toho louky zabíraly 16 měr na boreckém katastru a 5 měr na křeneckém katastru. Pěstovali brambory na rozloze 16,5 měr, žito na rozloze 14 měr, oves na rozloze 8 měr, jetel na rozloze 3 míry, okurky na rozloze 2 míry a zelí na rozloze 2 míry. V roce 1924 se manželům rodí první syn Václav (18.5.1924). Otci Václavovi bylo 31 let, mamince Marii 28 let. Za dva roky následuje narození dcery Marie (12.3.1926), po roce přišel na svět Vladimír (10.10.1927), po třech letech Věnceslava (28.11.1930), po třech letech Emilie (3.2.1933), po roce Karel (2.8.1934), po čtyřech letech Ludmila (6.12.1938).
V době hospodářské krize ve 30. letech se hospodaření příliš nedařilo, byl špatný odbyt zeleniny i brambor. Manželé byli nuceni prodávat pole. 2. sv. válku přežili ve zdraví, ale zajímavý je dokument z Obecní matriky, z kapitoly Soudní a mimosoudní tresty a pokuty. Václav Kettner, malorolník, byl odsouzen rozsudkem ze dne 19.12.1941 k nepodmíněnému trestu 1 dne vězení, nebo pokuty 3 říšské marky za neoprávněné držení holubů. Jejich chovem se zabývali synové Václav a Vladimír. Jezdili s nimi i na výstavy. Kolektivizaci zemědělství v 50. letech odolali až do smrti hospodáře. Můj děda Václav Kettner zemřel ve svých 62 letech 28.2.1955 v brandýské nemocnici na leukemii.
Sepsala Libuše Švecová, rozená Kettnerová.
V Hradci Králové, květen 2015
Zdroje:
1. SOA Praha – Chodovec:
Matriky narozených, oddaných a zemřelých ř.k.f.ú. Lysá n.L., Přerov n.L., Bříství, Brandýs n.L., Stará Boleslav, Nové Strašecí
Berní rula – Boleslavský kraj
Velkostatek Brandýs nad Labem: Tomáš Dvořák - Indexy ke starší řadě gruntovních knih
2. MěÚ Brandýs n.L. : Matrika narozených v Borku 1854-1950
3. Okr. archiv Kolín: Berní úřad Český Brod
4. Okr. archiv Nymburk: Archiv města Lysá n.L. - Kniha cechu novoševců
Kniha kšaftů 1696 – 1761
Pamětnice města Nový Lysý
gruntovní knihy
urbáře ze 16.st.
Tereziánský katastr z r. 1713
Tereziánský katastr z r. 1747
Děkanství Lysá n.L. - Seznamy osob, které vykonaly velikonoční zpověď- rok 1785, 1786, 1790, 1801, 1802
5. Okr. archiv Praha – východ: Okresní úřad Brandýs nad Lab.:
- Sčítání lidu r.1921
- Správa obcí a osad (Seznamy volených funkcionářů)
6. Okr. archiv Mělník: Archiv obce Borek – Obecní matrika 1908 – 1942 (sčítání lidu 1910, výdej domovského práva, pokuty a tresty)
- Obecní protokoly
7. Archiv hlavního města Prahy: Všeobecné sčítání lidu r.1900 – pol.okres Karlín – Brandýs nad Labem č.258
8. Soukromý archiv Libuše Švecová: Přiznání k dani z příjmu z r. 1924 – Václav Kettner
9. Knihy – Josef Vojáček – Grunty a domky v Lysé
Frant.Otruba – Paměti města Lysé n.L. a vesnic okolních
Zikmund Winter – Ze starodávných radnic
Zikmund Winter – Z městských živností
Zikmund Winter – Z rodiny a domácnosti
10. Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv - osobní karta legionáře a legionářský poslužný spis – Václav Kettner
11. Webové stránky: www.dejinyasoucasnost – Petr Havel – Sloužit až do roztrhání těla
